| |
Popis: Morfologické rozdíly mezi člověkem moudrým a
kynologem jsou nepatrné. Výrazné odlišnosti zaznamenáme pouze v
oblečení. Kynolog se nejčastěji vyskytuje v riflích, šusťákové
soupravě, maskáčích, kraťasech a botaskách, ve společenském
oděvu jen velmi sporadicky (např. na výstavách). Oblečení bývá
obaleno odumřelými chlupy a bahnem.
Výskyt: Zatímco Homo sapiens je takřka kosmopolit (tj.
vyskytuje se hojně po celém světě), s kynologem se setkáme na
výstavách, svodech, bonitacích, závodech, agility, kynologických
cvičištích, střihačských soutěžích a v přírodě. Kynologové žijí
ve smečkách.
Etologie (chování): Kynologové jsou družní, hovorní (pokud
se hovor týká psů), mají smysl pro humor
a nebývají přemrštěně čistotní. K ostatním lidem se chovají
nevšímavě, ale v případě verbálního nebo dokonce fyzického
napadení okamžitě tvrdě zakročí. Zatvrzelému a agresivnímu
odpůrci kynologie může být rozzuřený kynolog velmi nebezpečný,
zejména je-li podpořen smečkou jedinců svého druhu, případně
druhu Canis familiaris (pes domácí). K příslušníkům vlastního
druhu jsou kynologové velmi přátelští, ochotně se podělí o
potravu, nikoliv však o tituly na výstavě. Ve výstavním kruhu
nebo v různých soutěžích
se z kynologů stávají rivalové, kteří dovedou bojovat velmi
tvrdě a ne vždy čestně. Třebaže jsou kynologové v jádru
dobrosrdeční, nic je nepotěší tolik, jako když si konkurence
koupí psa, kterému nenaroste zub.
Kynologové rádi fotografují. Důvodem je potřeba zdokumentovat
krásu, případně výkon svých psů.
Psy fotografují převážně ve výstavním postoji, visící na rukávu,
případně obklopené získanými poháry. Často fotografují i psy
svých soupeřů. Snímek exteriérově kvalitnějšího psa konkurence
je pak příčinou kynologových depresí.
Způsob života: Kynologové nejraději obývají osamoceně
stojící objekty s velkým pozemkem.
Mnoho kynologů je však vzhledem ke svým finančním možnostem
nuceno žít i v oblastech hustě osídlených druhem Homo sapiens.
Takoví kynologové jsou zpravidla nešťastní a frustrovaní, neboť
okolní prostředí
je omezuje v jejich přirozených potřebách, mezi něž patří např.
život ve smečce, značkování teritoria
a volný pohyb. Držení kynologů ve městech a na sídlištích lze
bez nadsázky definovat jako týrání.
Obytné prostory kynologů se vyznačují charakteristickými
rysy. Koberce (pokud se vyskytují), bývají skvrnité a nábytek je
ohlodán, stejně jako dveře. Výška okusu odpovídá kohoutkové
výšce chovaného plemene, stejně jako velikost stop na ložním
prádle. Na zdech se hojně nacházejí krátery Ngorongoro. Veškeré
bytové textilie jsou pokryty dlouhou, případně krátkou srstí.
Jen výjimečně jsou bezsrsté, propadl -li kynolog kouzlu naháčů,
pudlů, nebo jiných nelínajících plemen.
Navštíví-li kynologa průměrný příslušník druhu Homo sapiens, je
šokován, uslintán, umazán a ochlupen.
Jen obtížně si hledá místo na slunci, nebo lépe řečeno na sedací
soupravě.
Ve všech obytných prostorách se hojně vyskytují pískací
hamburgery, míčky, gumové slepice a kosti
z buvolí kůže v různém stadiu rozžvýkanosti. Koupelna kynologa
je zavalena lahvičkami se šampony, kondicionery, balzámy,
prostředky na růst srsti, proti lámavosti, proti statické
elektřině, proti blechám, pro lesk srsti, na čištění očí, uší,
zubů, na odstranění zacuchanin a na zvýraznění barev srsti,
případně
na odstranění nežádoucího barevného nádechu srsti. Hygienické
prostředky samotného kynologa
se omezují na mýdlo s jelenem a kartáček na zuby.
Pokud k obydlí kynologa patří pozemek, nese i on
charakteristické rysy. Kolem řádného oplocení vedou bahnité
stezky, na pozemku se nevyskytuje žádná živá drůbež a žádné
záhony.
Samotnou kapitolou je dopravní prostředek kynologa, jeho osobní
vůz. Obvykle bývá z pochopitelných důvodů typu kombi a v
nákladovém prostoru se povalují vodítka, košíky, pešky či různé
postroje.
Auto je zřídkakdy umyto a jeho blatníky jsou často to jediné, co
v blízkosti kynologa a jeho smečky dokázalo bez úhony vykvést.
Na zadním skle nacházíme pak obvykle samolepku s rodinným
miláčkem, takže před výstavou si stačí projít parkoviště a máme
zhruba představu o zastoupení jednotlivých plemen. Automobilu
nevěnuje kynolog žádnou zvláštní pozornost, protože pro něj
neznamená skutečně
nic jiného než dopravní prostředek.
Potrava: Kynologové se zřídka vyskytují v místě svého trvalého
bydliště, a tak se obvykle živí potravou dostupnou na
kynologických akcích. Nejčastěji to jsou pikadory, bramboráky,
langoše, kuřecí stehna, klobásy, zmrzlina a pivo. Ani doma
nevěnují přípravě vlastní potravy zvláštní pozornost, zohledňují
zejména finanční a časovou nenáročnost pokrmů. Rozmnožování a
pohlavní dimorfismus: Skutečnost,
že děti nelze vystavovat, používat k aportování kachen, ani
zapřahat a i jejich základní výcvik je náročný
a s nejistým výsledkem, je důvodem, proč samičky kynologů,
kynoložky, mají jedno, maximálně dvě mláďata. Výchovou ve smečce
je dán perfektní základ pro to, aby z dětí vyrostli dokonalí
kynologové. Smečka zpočátku mládě kynologa bezvýhradně chrání,
postupem času vychovává a vštěpuje mu základní pravidla slušného
chování. Časem si mladý kynolog dokáže vybojovat v hierarchii
smečky svou pozici
a připravuje se tak na okamžik, kdy se stane, hned po rodičích,
nejvýše postaveným jedincem.
Matce - kynoložce, tak odpadá spousta práce a začíná se věnovat
svému mláděti intenzivněji v okamžiku, kdy ho lze přihlásit na
soutěž Junior handling, zasvěcovat ho do výcviku nebo úpravy
psů.
Kynoložky se výrazně odlišují od samic druhu Homo sapiens.
Sejdou-li se dvě ženy moudré, proberou spolu manžela, děti a
Esmeraldu, sdělí si vzájemně nové recepty z časopisu Tina a na
závěr se shodnou,
že ta nová blůzička paní Vopršálkové je skutečně rozkošná. Dvě
kynoložky spolu dovedou klábosit rovněž zcela neúnavně celé
hodiny, ale obsah jejich rozhovoru je diametrálně odlišný. Téma
"manžel" zcela vynechají, o dětech se zmíní jenom potud, pokud
zaznamenaly nějaký kynologický úspěch a dále hovoří výhradně o
tom, jak Aris (Chanel, Brit, Simon, Ayka) dopadli na výstavě
(bonitaci, závodech), proberou receptury krmiv a vzájemně se
shodnou na tom, že ta fena, co si Vopršálková přivezla z Dánska
určitě nestojí za ty peníze, poněvadž je strmá na zadek (má
reakci na střelbu, dlouhý chlupy, krátký chlupy,
nebo světlý oko). Muži - kynologové diskutují o stejných
tématech jako kynoložky, zatímco muži Homo sapiens hovoří
výhradně o sexu, fotbale a politické situaci.
Žena kynoložka si nikdy nestěžuje, že nemá co na sebe, ale
stěžuje si, že nemá co vystavovat, co cvičit nebo s čím závodit
(všichni psi už mají všechny možné tituly a zkoušky, je třeba
koupit nového,
nebo si nechat štěně). Manžel kynoložky musí být srozuměn s tím,
že když se vrátí z práce
(a najde čirou náhodou manželku doma), na kuchyňském stole
nestojí teplá večeře, ale pes a drahá polovička nesvírá v ruce
vařečku, ale kartáč, nůžky nebo trimovací nůž. Jak už bylo výše
uvedeno, kynoložky nesledují stupidní televizní seriály, ani
nečtou slaboduché románky, ale po večerech studují odbornou
kynologickou literaturu, ročenky, zpravodaje a katalogy. Znají
perfektně rodokmeny a výsledky psů svých přátel, ale dělá jim
potíže vzpomenout si, jakého pohlaví jsou kamarádovy děti. Vaří
levně, rychle, nepříliš chutně a málokdy. Jejich specialitou
jsou chlupaté knedlíky, chlupatá sekaná a chlupatá polívka z
pytlíku.
Pohlavní dimorfismus je u Homo kynologicus nevýrazný, protože
příslušníci obou pohlaví se stejně oblékají a chovají. Pakliže
kynoložka, nebo kynolog mají za životního partnera obyčejného
příslušníka druhu
Homo sapiens, nastává boj, který končí často rozvodem. Jen v
ojedinělých případech lze udělat
z obzvlášť tvárného jedince člověka moudrého kynologa, ale stojí
to spoustu času, energie a nervů
a mnohem lepší je se nežádoucího partnera zbavit a oženit či
provdat se za kynologa.
Některé ambiciozní kynoložky si však záměrně pořizují manžely -
nekynology. Důvodů je několik.
Manžel - nekynolog nepředstavuje žádnou konkurenci v kruhu ani
na závodech, nemá odlišný názor
na výběr krycího psa (protože nemá žádný) a nezabírá si pro
uspokojování svých kynologických potřeb nejnadějnější psy
chovatelské stanice. Na druhou stranu s ním nelze rozumně
pohovořit, neboť dysplazii považuje za plemeno a Junior handling
za prodej štěňat. Když si pak kynoložka uvědomí, že takovýto
manžel zabere v posteli stejně místa jako dospělý dobrman a
sežere toho bezmála tolik jako sedmnáct čivav, nezřídka má chuť
podat žádost o rozvod. Důvodem, proč to neudělá, bývá
skutečnost,
že potřebuje někoho, kdo by zvedal psy do vany, fungoval coby
tažná síla při transportu výstavní klece
a v neposlední řadě to všechno sponzoroval.
Druh Homo kynologicus se dále dělí na mnoho dalších řádů, např.
Homo kynologicus var. drillus
(člověk - výcvikář), Homo kynologicus var. musherus, Homo
kynologicus var. agiliticus, atd.
Řády se dělí na čeledě, lidově zvané např. ovčákáři, pudlaři,
chrtaři, dogaři, atd. Některé čeledě mají
své podčeledě, např. chrtaři se dále dělí na vipetáře, barzojáře,
atd. Jednotlivé řády, čeledě
a podčeledě se od sebe v maličkostech liší (výstroj, výskyt,
chování), ale výše popsané základní rysy druhu Homo kynologicus
jsou zachovány.
Příslušníci druhu Homo sapiens, kteří se povýšeně nazývají
"normální lidé" pevně věří, že se jim podaří nejrůznějšími
sankcemi a utlačováním kynology vyhubit a vytlačit na okraj
společnosti. Navzdory jejich snahám nejsou kynologové ohroženým
druhem. Jako jediní savci se dokáží rozmnožovat také nepohlavně,
a to nákazou. K ní může dojít u kohokoliv (zejména u dětí a
mládeže, a to i protikynologicky naočkované). Největší ohniska
nákazy jsou na kynologických akcích.
|
|
